První zprávy
o oblasti v níž leží ves Újezd sv.
Kříže, který se nachází 3 km jihovýchodně od městečka Bělá nad Radbuzou
a 2,5 km severozápadně od Hostouně, pochází už z druhé poloviny třetího tisíciletí
před Kristem, kdy na Černém vrchu pobývali lidé. Svědčí o tom zlomky nádob i zbytky
zbraní, nástrojů atp.
První písemná zmínka
o existenci Újezda sv. Kříže pochází
ze zápisu horšovského arcihájenství z roku 1 352. Další osudy této vsi se v písemných
pramenech připomínají v r. 1 357 a až do 16. století jsou spojeny s dějinami královského
hradu Přimdy (první písemná zmínka o tomto hradu pochází z roku 1 121 a to v
Kosmově kronice).
První majitelé
Původně se ves nazývala Újezd v
Chodech, byl v ní farní kostel sv. Kříže a její obyvatelé patřili k přimdským
Chodům - podléhali přimdskému purkrabímu. Držitelé vsi Újezda byli povinni vykonávat
manskou službu ke hradu s jedním koněm. Některý z držitelů zde postavil ve druhé
polovině 14. století nebo v průběhu 15. století menší tvrz, která stála v místech
dnešního zámku na pravém břehu potoka. R. 1 379 náležela ves spolu s Kaceřovem,
Komberkem a Radnou Ctiborovi ze Švamberka. Před r. 1 382 patřila ves Budivojovi
Slívovi z Újezdce, kterého v tomto roce vystřídal Oldřich z Újezda, řečený
Kuchmistr. V letech 1 408 - 1 412 drželi ves jeho synové Jan a Drzéř
a na počátku 30. let 15. století Habart z Příšova (†
1433).
Lamingenové z Albernreutu
Kolem r. 1 480 koupili zdejší manský
statek Lamingenové z Albernreutu, pocházející z Bavorska. Vlastní zprávy o
Újezdě na počátku jejich vlády jsou však velmi skoupé. Koncem 16. století držel
zdejší tvrz Volf Jáchym Lamingen se svými synovci Volfem Kryštofem a
Volfem Karlem; ti vykoupili v r. 1 596 Újezd od manských povinností a
přikoupili k němu lesy a tři vsi od rozprodávaného přimdského panství. Když v r. 1 602
Volf Jáchym zemřel, přešel celý Újezd Svatého Kříže, k němuž vedle tvrze a
dvora náležely čtyři vesnice s 50 osedlými, na jednoho z jeho pěti synů Volfa
Bedřicha.
Protože se Volf Jáchym aktivně
účastnil českého stavovského povstání z letech 1 618 - 1 620 (v r.
1618 byl mimo jiné velitelem zemské hotovosti v Plzeňském kraji), byl mu po Bílé hoře
veškerý majetek zkonfiskován a královské komora jej v r. 1 630 prodala jeho bratru
Volfovi Vilémovi. Ten jediný z rodu zůstal věrný Ferdinandu II., zastával úřady
říšského dvorského rady, zemského soudce i hejtmana německých lén a za to byl také v r.
1 623 povýšen do stavu říšských svobodných pánů. Po smrti Volfa Viléma
v r. 1635 spravoval statek poručník jeho tří nezletilých synů, kteří si pak v r. 1 660
otcovy statky rozdělili; Újezd připadl Volfu Maxmiliánovi. V době vyhotovení
berní ruly (r. 1 654) patřilo dočasně k Újezdu Svatého Kříže dalších 19 vesnic,
které tvořily základ pozdějšího trhanovského panství; trvale k němu byla připojena
i sousední Bělá nad Radbuzou.
Kašpar Zdeněk Kaplíř ze Sulevic
Do r. 1 678 tvořilo tedy zdejší panství
celkem 32 vsí, roztříštěných do čtyř územních obvodů kolem Újezda Svatého Kříže,
Trhanova, Mrákova a Pocinovic na Domažlicku. V tomto roce však Volf Maxmilián
Lamingen prodal Újezd Svatého Kříže spolu s Bělou nad Radbuzou Kašparovi
Zdeňkovi Kaplíři ze Sulevic, známému obhájci Vídně proti Turkům v r. 1 683, a sám
si ponechal Trhanov (tehdy Chodovy Zámky), kde začal v r. 1 671 budovat zámek.
Je pravděpodobné, že tvrz v Újezdě
Svatého Kříže byla přestavěna v jednopatrový raně barokní zámek ještě za Volfa
Maxmiliána. Dokončen byl snad už r. 1 678, měl čtvercový půdorys, čtyři štíty a střešní
věžičku. Vstupní portál byl obdélníkový s rovnou nadpražní římsou a raně barokním
pilastrem s dívčí bustou. Kašparu Kaplířovi mohl sloužit jen krátce, protože ten
zemřel jako bezdětný již r. 1 686.
Cukrové z Tamfeldu
Po smrti Kašpara Kaplíře připadl
statek jeho třetí manželce Anně Terezii Cukruvé z Tamfeldu (†1 712). Cukrové z Tamfeldu zde hospodařili až do r. 1 796,
kdy panství zdědili Kocové z Dobrše.
Kocové z Dobrše
Kocové z Dobrše zůstali na statku
až do r. 1 945. Již za vlády Cukrů z Tamfeldu vznikaly na panství sklářské
hutě a nové vsi, takže na konci feudalismu se jejich počet blížil ke dvaceti. Tamfeldové
měli na zámku pěknou knihovnu o 1 500 svazcích a kolem zámku vybudovali menší park.
Z nástupnické rodiny Koců z Dobrše byl významný uměnímilovný Kristián,
který v letech 1 859 - 1 863 čtyřikrát hostil na zdejším zámku malíře Josefa Mánesa
a jeho sourozence i jiné české umělce.
Dominanty obce
Nejvýraznější dominantou obce je gotický
kostel Nalezení sv. Kříže, po němž dostala obec do názvu upřesňující přívlastek, raně
barokní fara a budova školy. Fara pochází ze 17. století a je vzácně zachována v původním
stylu. Byla postavena v období raného baroka a je jednopatrová. Zachovány jsou i původní
tvary oken. Kostel Nalezení sv. kříže je stavba, jejíž gotický portál, presbytář i
sakristie prozrazují svým vzhledem, že patrně vznikla koncem 14. století. Loď pak
nese znaky barokní přestavby, k níž zřejmě došlo po třicetileté válce, ve druhé polovině
17. století. Další výraznější úpravy (sousední barokní cibulovitě zakončené věže zničené
požárem a pod.) byly provedeny v 19. století. Z interieru jsou nejvýznamnější zbytky
nástěnných fresek v presbytáři s výjevem Zvěstování Panny Marie pocházející rovněž
z konce 14. století.
V roce 1 924 byl do vsi zaveden elektrický
proud a v roce 2 001 byl rozveden po obci místní vodovod. Před 2. světovou válkou bylo v obci pět hostinců, dva obchody, mlýn, dva kováři
a další řemeslníci. Byly zde i dvě kapely. Obec měla 124 popisných čísel, ve kterých
žilo 631 obyvatel. V roce 1 978 byl zbourán raně barokní zámeček, po kterém zůstal
rybník a zdevastovaný park.
Rodokmen Lamingenů z Albernreutu